Mám za sebou desítky článků, které mi AI napsala nebo pomohla napsat. Porovnávala jsem je s texty, které mi přišly dobré. A zjistila jsem něco překvapivého.
Pravidla pro dobrý text jsou stejná, ať ho píše člověk nebo stroj. AI mi jen ukázala, co dělám špatně. A to je vlastně docela užitečné.
Jeden silný koncept
Nejlepší články mají jednu hlavní myšlenku. Ne pět, ne deset. Jednu. A tu rozvíjejí do hloubky.
Když jsem AI dávala zadání typu „napiš o práci s AI", dostala jsem obecný text, který chtěl říct všechno a neřekl nic. Když jsem řekla „napiš o tom, proč je kontext důležitější než prompt", dostala jsem fokusovaný článek s jasnou pointou. Tohle platí i pro moje vlastní psaní – méně témat, víc hloubky.
Konkrétní příklady
Obecné tvrzení je k ničemu. „AI je užitečná pro marketing" neřekne nic. „AI mi včera za 10 minut vytvořila 5 variant nadpisu pro kampaň v Aibility, ze kterých jsem vybrala tu nejlepší" – to už něco říká.
AI má tendenci psát obecně, pokud jí nedáte příklady. Ale to mám i já. Teď si u každého tvrzení kladu otázku: Jaký konkrétní příklad to ilustruje?
Žádné hedgování
„Možná", „v některých případech", „mohlo by se zdát". Tohle jsou slova, která oslabují text. AI je používá, když si není jistá. A já taky. Naučila jsem se je škrtat. Buď něco tvrdím, nebo ne. Nejistota do textu nepatří.
Začátek bez zahřívacího kola
„V dnešní době se čím dál více setkáváme s..." Ne. Takhle ne. První věta musí nést hodnotu, nebo alespoň vzbudit zvědavost.
AI má tendenci začínat obecným úvodem. Já taky. Teď první odstavec často škrtám celý a začínám rovnou tím, co je podstatné.
Praktický závěr
Čtenář by měl odejít s něčím konkrétním. Co má udělat? Co si má zapamatovat? Jaký je ten jeden hlavní poznatek?
Práce s AI mě naučila být konkrétnější, jasnější, fokusovanější. A to jsou dovednosti, které mi pomáhají i mimo svět strojů – při psaní e-mailů, při komunikaci s klienty, při formulování vlastních myšlenek.